Jaký život budeš mít? Záleží to jen na jediném člověku....

........tím člověkem jsi TY!

Rok 2018 začíná. 8760 hodin tvého života. Chceš je strávit podle svého, nebo co by tomu řekli ostatní? Ten první způsob ti určitě udělá větší radost. A když už se pro něco rozhodneš, tak to  FAKT udělej. Pokud tě v momentě, kdy si chceš objednat nějaký zážitek přes internet, nebo se vydat na nějakou cestu, či zahájit nějaký kurs, přepadne tvé druhé "rozumné já" a začne ti tvůj nápad vymlouvat, nedej se zmást. Prostě to udělej. Ignoruj hlášky typu - jsi na to starý, nemáš na to,  všichni se ti budou smát, ztrapníš se - a podobné.

Naopak! Vzpomeň si na ty, co to již dokázali. Třeba byli staří, třeba byli i nemocní, byli nezkušení. Ale chtěli to, tak to dokázali.

Henri Ford: "Ať už si myslíš, že to dokážeš, nebo nedokážeš, v obou případech máš pravdu".

Také jsem často měla o sobě pochybnosti, nedělala to, co jsem chtěla, abych se neztrapnila. Od určité doby si ale vždycky řeknu, že když to dokázala spousta jiných, dokážu to taky. A vlak přes to nejede.

A víte co? Ono to vychází :-)

Moje první skála

Tak jsem to objednala. Vouchery na Via Ferraty do Děčína. To bude brnkačka - absolvovala jsem už přece spousty různých výstupů, běhů, kurs sebeobrany,  kurs přežití, let v malém letadélku, let balonem, naučila jsem se potápět. Tak co, to dám. Já, můj syn, moje dcera a její přítel. Všichni se těšíme a všichni si myslíme, že jdeme na trochu náročnější procházku po horách.

Po vystoupení z auta jsme všichni trochu zkoprnělí. Zíráme na Pastýřskou stěnu. Mlčky sledujeme spousty lezců, kteří se na ní pohybují v různých výškách, a snažíme se z jejich pohybů vydedukovat, jak moc je to pro ně obtížné. Jsou tam i malé děti, tak snad to nebude tak hrozné, utěšuji se. No jo, jenže děti právě mají síly a energie dost. Teprv po chvíli někdo z nás promluví - ty v..., tak tam máme lézt? Najednou se rozběhne prudká diskuse, jeden přes druhého tvrdí, že nikam neleze, že je to šílený nápad, dcera s přítelem, že se musí domluvit, kdo teda nepoleze, aby jejich roční dcerka nakonec nebyla úplný sirotek, a já mlčím. Srdce mi buší jak o závod a v hlavě mi hučí od překotného toku myšlenek. Pak si všichni uvědomí, že původce zla jsem já, neboť jsem něco objednala a neřekla ostatním, do čeho jdou. A dají mi co proto. Hmm, já to ale taky nevěděla.

I přes tvrzení, že nikam nelezem, se všichni přesuneme na stanoviště, kde na nás čeká instruktor. Mladý, pohodový kluk, s úsměvem na rtech nám vysvětlí, jak bude výstup vypadat, co na sebe navlečem za výstroj, že ten výstup rozhodně není tak těžký, jak vypadá, a hlavně - když budem cokoliv potřebovat, on je tam od toho, aby to zařídil. Ufff, trochu se nám ulevilo. Začínáme lézt. První úsek po železných schůdkách - docela v pohodě. Je červen, slunce chvíli svítí, chvíli je za mrakem, teplota kolem 24 stupňů - takže počasí nám přeje.Pod námi se leskne hladina Labe - zatím je jen kousek pod námi. Pohled do hloubky mi naštěstí nedělá problém

Po krátké přestávce lezeme dál. Už začíná přituhovat. Je to dost obtížné, alespoň pro mě. V duchu jsem si dala 3 úkoly - důležitost podle pořadí - 1. PŘEŽÍT, 2. NESPADNOUT, 3. VYLÉZT AŽ NAHORU. Držím se tedy lana jako klíště a přepínám jistící karabiny podle instrukcí. Po chvíli zjišťuju, že mi začínají měknout svaly na nohou i rukou - no, to se dalo čekat. Přeci jen nejsou na takovouhle zátěž v kuse zvyklé. Stres taky dělá své a v jednu chvíli už mi začíná v hlavě běžet SOS - neměla bych se  přeci jen vzdát? V tu chvíli na mě ještě volá dcera, která je kousek nade mnou, abych se vrátila, že má o mě strach, ať se vrátím. Vteřinu váhám. Kouknu pod sebe - vidím dalších asi 10 lidí, kteří jen čekají, až naše skupina popoleze výš, aby mohli také postoupit. V tu chvíli mi to docvakne - NEE, nekončím, lezu dál.  Zapomenu, že sotva dýchám námahou, a s širokým úsměvem volám nahoru - "ale Luci, neboj, já jsem v pohodě a lezu dál". Kupodivu pozoruji, že náhle ze mě stres trochu opadl, moje svaly se zpevnily a je mi celkem tak nějak líp. No jo - přeci: "když nemůžeš, tak přidej!" a "pozitivním myšlením kupředu"!

Máme za sebou další úsek a opět krátká přestávka a porada s instruktorem, co nás teď čeká a jak na to. Čeká nás Karlův most. Všem spadla brada při pohledu na něj. Jsou to natažená ocelová lana, překlenující propast hlubokou cca 100 metrů. Po jednom laně se posouvají nohy, pěkně step by step a nad hlavou jsou další dvě lana, na kterých jsou připevněné jistící karabiny a zároveň se jich přidržuješ rukama. V oblasti nad žaludkem mi začíná divně šimrat. Srdce mi málem vylítne z hrudi. A to mě čeká ještě jedno z nejobtížnějších míst - vylézt na hrot skály, který je vlastně nástupním místem na Karlův most. Je to mazec. Na jednu skobu prostě nedosáhnu a vyhoupnout se tam nedokážu. Kdybych byla trénovala......Různě se snažím, vydávám ze sebe spoustu energie, ale prostě ne, nejde to. Syn stojí za mnou a snaží se mi pomoct, jenže jak - sám se musí držet a jednou rukou mi prostě nepomůže. Volám nahoru - Martine, pomoc!!!! Nedám to!!! Je mi teda všelijak. Nerada něco vzdávám. A ten pocit - že jsem to nezvládla. Chjooo...Martin je ale úžasňák. Volá na mě, ať počkám, že je za chvíli u mě. Přeleze kvůli mně zpátky celý Karlův most, aby mě zachránil! Taky skvělý pocit. Kdo to kdy pro vás udělá, že? Pro něj brnkačka - hodí mi pomocné lano, trochu škubne - a jsem nahoře. Pak zas lano odpojí a pokračujem dál. Karlův most je nakonec pro všechny úplně v pohodě a při jeho přechodu si užíváme nádherný výhled na Labe, Děčín a krásnou okolní krajinu. To je pane rozhledna! 

Zbývá nám vylézt poslední úsek. Pomalu si v hlavě ustýlám pro ten náramný pocit, že jsem svou první skálu zdolala, ale je to ještě předčasné. Nesmím polevit! Ten kousek, co nás dělí od vrcholu, je pěkný hajzlík. Dává mi pěkně zabrat. Taky se ozývají moje endoprotézy - v duchu se usměju. Kdyby mě tak viděl pan doktor! Šetřete si nohy paní Bergerová, ze sportu tak maximálně plavání a jízda na kole, a važte každý krok. Ale když já miluju adrenalin! Není čas na vzpomínky, lezem dál. Poslední velmi obtížný úsek. Svalstvo se stabilizovalo, je to dobré. Počítám skoby - ještě 5 kousků a jsem nahoře. Hurráááá!  Jsme tam všichni! Dali jsme to! WAW, jsme dobrý!  Úžasný pocit se mi rozlévá celým tělem, cítím úlevu a jsem na sebe, na nás, pyšná. Kolem nás chodí maminky s kočárky, slečny v podpatcích a děti s koloběžkami. Na skálu se totiž dá vyjít i zadem po cestě. Usmíváme se na ně a naše úsměvy říkají -"jo, ale my to vylezli".  Martin nám říká, že jsme vlastně zvládli dost těžkou cestu, což nám prý - z pochopitelných důvodů - nemohl říct na začátku. Skvělý Marťas! Zvlášť, když jsme všichni lezli poprvé. Takhle jsme měli zakódováno v mozku, že je to ta cesta pro malé děti. 

Záříme a fotíme, fotíme a záříme, sdělujem si nedávné zážitky jako o život a jsme ŠŤASTNÍ.

Rekapitulace: úkol. č. 1 - splněn, úkol č. 2 - splněn, úkol č. 3 splněn!

Je to super, zkuste to také.

P.S.:  Na jaro 2018 máme zakoupeny vouchery na Via Ferraty v Německu.

jen tak.....

 

 

Vždycky je důvod

Vždycky je důvod, proč být veselý. Vždycky je důvod, proč vypadat hezky. Vždycky je důvod na něco se těšit. Jenže si to každý neřekne a to je škoda. Proto tu jsem a píšu vám to. Také jsem to kdysi nevěděla a trápila se - zbytečně. Dokud nejde o život - jde o......... :-) stará známá pravda. A byla jsem vděčná každému, kdo mi poradil, jak dál. Pak jsem z téhož důvodu chtěla založit kavárnu, kde by se potkávali lidičky, kteří něco potřebují někomu sdělit, aby se jim ulevilo, a nemají komu. Taková "výměníková stanice" v duchu hesla "sdělená starost je poloviční starost a sdělená radost je dvojnásobná radost". Ale blog je lepší. Může si ho přečíst mnooohem víc lidí a v dnešní době komunikují přes internet už i děti, které ještě neumějí mluvit, tak co. Musím se taky přiznat, že net miluju a strávím na něm hodně času, určitě víc, než bych chtěla. Gůglení - to je moje. Jistě nejsem nějaká výjimka - kdo není na netu, jako by nebyl.

Právě nás minuly Vánoce a oslava příchodu nového roku a zákonitě tedy musí být leden. Měsíc jinak pro mě velmi nepřívětivý a příliš dlouhý. Letos je to jinak. Vzhledem k venkovním teplotám 12-15 stupňů Celsia  a časté přítomnosti sluníčka na obloze barvy modré (nikoliv šedé) mi zas tak nevadí a jen pevně doufám, že to takhle vydrží co nejdéle (milovníci mrazů, sněhu a lyžování to přežijou). Zvesela tedy sedím u noťasu a vymýšlím pro vás příjemné (doufám) čtení. Hned mě napadá jedno moudro, které praktikuji už dlouho a - věřte nebo ne - vychází to (doporučuji vyzkoušet a prosím o zpětnou vazbu)

MOUDRO č. 1
Máš-li problémy, věz že: 1 třetina se časem vyřeší sama, u 2. třetiny počkáme týden až dva. Pokud se do té doby nevyřeší samo, lehce tomu pomůžeme. 3. třetinu řešíme  - dle vlastní intuice a s vynaložením co nejmenšího úsilí. To znamená, že večer  před spaním o "tom" přemýšlíme. Tím zadáme úkol svému podvědomí. Přes noc má času dost něco vymyslet. No a ráno se probudíme a řešení nám vypluje do vědomí - prostě je to tam.

Jak tak vymýšlím, musím u toho něco pít. Kdybych nepila, tak bych jedla a to nechci. Vzhledem k tomu, že jsem opět po svátcích o kilo těžší, ač jsem si dala předsevzetí už s předstihem 23. prosince 2013 a to takové, že letos místo ztloustnutí zhubnu, tak mi to nějak nevyšlo. Domácí cukroví je holt domácí cukroví :-)  Zato ale na Silvestra už jsem si udělala báječné fit chlebíčky a místo cukroví úžasný ovocný salát. A k tomu neméně úžasné pití a dokonce nealko. I když šampíčko bylo také, to se rozumí. Moje oblíbené růžové - mňam.
O ty fit recepty se s vámi chci podělit - bylo by škoda si je nechat pro sebe.

Fit chlebíčky

Plátky Vollkorn Knäcke roggen, potřeme pomazánkou Frischkäse-Paprika-chili. Obložíme plátkem rajčete, papriky, olivami a poprášíme bazalkou.

ingredience

.......nejen vypadá skvěle :-)

Ovocný salát

Do misky nakrájíme na malé kousky banán, vykrájené jablko a dílky pomeranče nebo mandarinky. Nalámeme nebo nakrájíme na malé kousky podle chutí vlašské ořechy (nebo mandle, či jiné ořechy), vymačkáme šťávu z půlky citronu a přelijeme jednou vrchovatou lžičkou tekutého medu, promícháme. Počkáme chvilku, než se med úplně rozpustí s ostatními ingrediencemi a promícháme ještě jednou.
Jako variantu můžeme nastrouhat ještě malý kousíček čerstvého zázvoru na hodně jemném struhadle a promíchat. Tato varianta má trochu pikantnější chuť.


Skvělý zázvorový čaj

1 čajovou lžičku najemno nastrouhaného čerstvého zázvoru zalijeme 1/4 l vařící vody, necháme 15 minut louhovat. Poté scedíme, přidáme 1/2 polévkové lžíce medu a 1 polévkovou lžíci citronové šťávy a promícháme.
Množství veškerých ingrediencí lze měnit podle chuti.
Navíc tenhle čajíček vás zahřeje (pokud by přeci jen zima dorazila), vyléčí - pokud na vás poleze chřipka nebo nachlazení a působí i jako afrodisiakum (to se taky může hodit). V létě z tohoto nápoje úplným vychlazením, přidáním kostek ledu, plátků citronu nebo pomeranče a lístků čerstvé máty vytvoříme osvěžující zázvorovou limonádu.

ingredience

to je ono....

Tak napište, jak vám chutnalo:-)

Taky se musím pochlubit, že hned 3. ledna jsem byla plavat - to abych   za a) byla veselá,  za b) vypadala hezky a za c) mohla se těšit, až mi známí budou říkat, že mi to sluší. A teď si vzpomeňte, co jsem napsala na začátku tohoto článku - už to dává smysl. Čím víc pozitivních emocí, tím líp.


Mějte se pozitivně, jdu si uvařit zázvorový zázrak, ahoj.